Původ pásového oparu
Herpes zoster (tedy pásový opar) je vyvolán reaktivací viru Varicella zoster. Virus Varicella zoster zůstává ukryt v těle po vyléčení planých neštovic v některém senzitivním gangliu. Příčinou aktivace viru bývá především snížení imunity organismu, způsobené podáváním kortikosteroidů či imunosupresiv, námahou, nedostatečnou výživou a podobně. Onemocnění postihuje nejčastěji osoby nad 50 let věku a častěji ženy. Projevuje se výsevem puchýřků v oblasti kůže, která je inervována daným senzitivním nervem. Vyrážku často provází bolest (neuralgie). Pásový opar se objevuje nejčastěji v oblasti břicha, hrudníku, zad, ale může se nacházet i na jiných místech těla.
Pro pásový opar je typické, že se nejdříve projeví palčivými bolestmi v oblasti krku, ramen a trupu. Po několika dnech se na určité části těla objeví puchýřky ve formě pásu, které jsou naplněné tekutinou. Napadená místa červenají, bobtnají a stávají se citlivými na dotek. Po jednom až dvou týdnech puchýřky pomalu splasknou a vytvoří se na nich strupy. Puchýřky by se neměly rozškrabávat, protože by po nich mohly zůstat jizvy. Bolesti většinou zmizí spolu s vyrážkou nebo krátce poté. Ve výjimečných případech a především u starších lidí mohou však bolesti trvat měsíce a roky a mohou být trýznivé. Lidé, kteří onemocněli pásovým oparem, jsou infekční pro své okolí v době výsevu puchýřků. Doporučuje se proto časté mytí a dezinfekce rukou, postižená místa neškrábat a překrýt. Včasnou léčbou onemocnění se může předejít bolestem. Při onemocnění se užívají antivirotika, analgetika, antibakteriální masti a často i antidepresiva.
Nakažlivost a inkubační doba
Inkubační doba u pásového oparu je 7−14 dní, u planých neštovic 13−14 dní. Období nakažlivosti u pásového oparu bývá zhruba 1−2 dny před prvními příznaky a maximálně 5 dní po objevení puchýřků.
Léčba pásového oparu
Léčba pásového oparu by měla být zahájena co nejdříve po nástupu příznaků (nejlépe do 3 dnů). Nevyskytnou-li se komplikace, trvá léčba 5−7 dní. Léčba je symptomatická (léčí se projevy nemoci, nikoli její příčina). Kombinují se obvykle protizánětlivé, analgetické (proti bolesti) a virostatické prostředky. Virostatika se podávají buď v tabletkách, nebo v infuzích (nitrožilně). Nejčastěji se používají virostatika s účinnou látkou aciclovir nebo valaciclovir. Antibiotika se při léčbě pásového oparu podávají jen starším lidem nebo lidem s oslabenou imunitou jako prevence sekundární bakteriální infekce, která by u takových pacientů mohla nepříjemně zkomplikovat léčbu. Někdy bývá doporučováno zvýšit příjem vitaminu B (ačkoliv vliv vitaminů na léčbu pásového oparu nebyl zatím s jistotou prokázán).
Při léčbě pásového oparu je vhodné urychlit zasychání puchýřků aplikací např. tekutého pudru, naopak po jejich zaschnutí a při odlučování krust je dobré zvláčňovat postižené místo změkčující mastí s antiseptiky či antibiotiky. Pro nekomplikovaný průběh léčby se doporučuje sucho a teplo. Dále existuje mnoho potravinových doplňků, které mohou při léčbě pásového oparu také více či méně pomoci. Mezi ně patří např.: L-lysin (podporuje hojení), Vironal (má protivirové účinky), Echinacea (zvyšuje obranyschopnost), pupalkový olej a vitamin E (mají příznivý vliv na hojení kůže). Rovněž může pomoci konzumování česneku, jelikož česnek má přírodní antiseptické účinky.
Léky na pásový opar
Jak již bylo řečeno, k léčbě pásového oparu se nejčastěji používají virostatika s účinnou látkou aciclovir (Zovirax, Herpesin, Provirsan), jinou možností je látka valaciclovir (Valtrex). Též je k dispozici očkovací látka chránící člověka před planými neštovicemi a pravděpodobně také před pozdějším vznikem pásového oparu. Očkování (jedna dávka) se doporučuje zejména osobám starším 50 let, které prodělaly plané neštovice.
Zde můžete vidět příbalový leták produktu Herpesin − tablety.
Zde můžete vidět, jak vypadá pásový opar.
Autor: © svevi
Foto: © Fisle